Korfu - informace
Název Korfu se poprvé objevuje roku 968 ve spisech cremonského biskupa Luitpranda. Je odvozen od dvou vrcholků ve městě. Řekové užívají název Kerkyra, který podle legendy pochází od nymfy Korkyry, dcery řeky Asopos, milované bohem moří Poseidónem, který ji přivedl na ostrov. Během doby se Korkyra změnila na Kérkyru. Ještě se však můžeme setkat s oběma názvy.
Korfu je označováno za zelený ostrov, většinu ostrova pokrývají více než 4 milióny olivových stromů, dále vysoké cypřiše, akácie, vonné fíkovníky a eukalypty. Bujné vegetaci se zde daří především díky dostatku dešťových srážek v zimním období.
Geologický základ ostrova Korfu je tvořen vápencem, na severozápadním pobřeží jsou ve větší míře pískovce, písky, slepence a sádrovec, na západním pobřeží břidlice a rohovec. Na celém ostrově Korfu se vyskytují zkameněliny mořských živočichů a rostlin. Severní část Korfu má hornatý charakter s nejvyšším vrchem Pantokrátor (906 m n. m.). Jižní část Korfu má nížinatý charakter s nízkou pahorkatinou. Pobřeží na západě Korfu spadá prudce do moře a není hustě obydleno. Na východě Korfu je pozvolné pobřeží, široké a otevřené pláže, které jsou nejznámější turistickou oblastí. Hlavní dominantou je pohoří Pantokrátor, které sahá téměř přes celou šíři ostrova. Téměř celé pohoří je do nadmořské výšky kolem 350 metrů porostlé olivovými háji, dále rostou cypřiše a tvrdolisté keře a v nadmořské výšce kolem 700 metrů začíná pouze kamenitá, mírně zvlněná náhorní plošina. Při jihozápadním výběžku pohoří na západním pobřeží je jeden z nejznámějších koutů ostrova Paleokastritsa. Jsou zde písčité a oblázkové pláže obklopené malými poloostrovy, vysoké horské svahy klesající prudce do moře, olivové háje, nádherný výhled na část západního pobřeží ostrova.
Na severozápadním pobřeží Korfu, v zálivu Agios Geórgios, ústí do moře jedna z největších, v létě nevysychajících řek - Megapótamos - Velká řeka. Prakticky celou střední částí ostrova Korfu se táhne pohoří s přírodní dominantou - vrchem Agios Matthéos (463 m n. m.), jižně od stejnojmenné vesnice. Na sever od tohoto vrchu jsou hospodářsky méně využívané olivové háje protkané cypřiši, loukami a údolími. Na západě strmé skály prudce spadají do moře, v převážně vápencových skalách vznikly četné krasové jevy včetně krápníkových jeskyní, mnohdy zčásti zaplavených mořem, do nichž se lze dostat na loďce a zaplavat si v nich. Rostou zde smíšené porosty s dnes vzácnými borovicemi, které začaly ustupovat s rozšiřujícím se pěstováním olivovníků.
Podnebí na Korfu je subtropické, počasí ovlivňují tlakové níže typické pro západní části Středomoří. Vznikají vlivem přílivu studeného vzduchu do středomořské oblasti hlavně z Francie. Je zde více slunných dní než ve východním Řecku. Průměrná denní teplota je v červenci a srpnu 27 stupňů. Období dešťů je od poloviny října do konce dubna.
Na Korfu rostou hlavně olivovníky a v jejich společenství roste řada dalších rostlin. Cypřiše jsou jedním z nejcharakterističtějších kerkyrských stromů. Na Korfu bychom mohli najít na 50 druhů zemních orchidejí, z toho 20 se vyskytuje po celém ostrově, ostatní jsou vzácné a endemické. Dalšími typickými rostlinami na Korfu jsou planiky, vřesovce, středomořské druhy dubů, oleandry, vavříny, pistácie.
Z hlediska hospodářství zaujímá první místo na ostrově Korfu turistický ruch. V letní sezóně zaměstnává většinu
obyvatel ostrova. Už v 19. století sem přijížděla evropská, zvláště pak britská aristokracie, ale skutečný
turistický nápor ostrov zaznamenal až v posledních třech desetiletích, hlavně na východním a severním pobřeží.
Z hlediska zemědělství je nejvýznamnější pěstování olivovníků. Roku 1386 po příchodu Benátčanů se rozvinulo pěstování olivovníků. Počátkem 2. poloviny 16. století Benátčané chtějí proměnit napůl vylidněný a Turky zplundrovaný ostrov v hospodářsky dobře fungující a vzkvétající kolonii. Zvolili pěstování olivovníků a zpracování oleje. V roce 1879 rostly na Korfu téměř 4 milióny olivovníků. Dále pak následuje pěstování vinné révy. Řecko je jeden z nejvýznamnějších producentů vína v Evropě i v celém světě. Víno z ostrova Korfu však zaostává svojí kvalitou za víny ostatních částí Řecka. Vrchol výroby vína byl ve starověku, jejich význam klesá přímo úměrně s rostoucím významem olivovníků. Pěstují se zde ještě citrusy, fíky, zelenina.
Většina obyvatel na ostrově Korfu je řecké národnosti, národnostní menšiny jsou Albánci, Židé, Romové, Angličané. 1/3 obyvatel žije v Kerkyře, tzn. asi 35 000. 96 % obyvatel vyznává pravoslavnou církev. V čele církve je oficiálně patriarcha v Istanbulu, praktická moc náleží athénskému metropolitovi. Je zastoupena také římskokatolická a anglikánská církev. Oficiálními jazyky jsou novořečtina, která je ovlivněna především italštinou. Mnoho ostrovanů hovoří cizími jazyky: anglicky, italsky, německy.
