Korfu - historie
Za první obyvatele Korfu se považují přistěhovalci z eubojské Eretrie, jež v 8. století př. n. l. vytlačili kolonisté z Korintu. Ti na území dnešního poloostrova Kanóni zakládají roku 734 př. n. l. antické město, které existovalo až do roku 541 n. l. Výhodná strategická poloha ostrova Korfu zapříčinila, že nová kolonie se rychle rozvíjí – roku 664 př. n. l. po vítězném vojenském střetnutí se svou mateřskou obcí dosáhla Kerkyra poprvé dočasné nezávislosti. Zakládají pak na severu vlastní osady: Epidammos - dnešní Durrës v Albánii, což je příčinou sporů mezi Korintem a Korfu, jeden z prvních podnětů k Peloponéské válce (431 - 404 př. n. l.), dále Korkýru Melainu (Černou Korkýru) - dnešní Korčula v Chorvatsku. Se začátkem peloponéské války se ostrov Korfu dostává pod nadvládu Athén. Po porážce Athén v bitvě u Syrakus došlo k odpojení od Athén a začala nadvláda Sparty. V letech 375 – 374 př. n. l. bylo město Korfu obléháno Peloponésany pod vedením Sparty, město bylo vyplundrováno, obyvatelstvo částečně zotročeno. Později se zde vystřídali cizí vládcové: Makedonci, Syrakusané, épeirský král Pyrrhos, illyrští piráti. Na pomoc proti illyrským pirátům byli přizváni Římané, kteří pomohli zažehnat illyrskou i makedonskou hrozbu. Pro Římany bylo Korfu odrazovým můstkem pro výboje směrem na východ. Roku 228 př. n. l. byl ostrov Korfu začleněn jako svobodný ostrovní stát k římskému illyrskému protektorátu. Ostrované prožívají dlouhé období míru a rozkvětu. Ostrov Korfu se stal oblíbeným výletním místem římských státníků: Cato, Cicero, Sulla.
Po rozpadu římského impéria v roce 395 se Korfu stalo součástí Východořímské říše. Značná část antického města byla tehdy stržena a byla postavena pětilodní bazilika. Její ruiny se dochovaly dodnes. V roce 541 ostrov přepadl východogótský král Totila, který celý ostrov zplundroval, zničil i raně křesťanské město. Ostrované založili nové sídlo v místě dnešní Staré pevnosti.
Ostrov Korfu byl také několikrát v područí Arabů. V roce 1081 se ostrov dostal na 6 let do područí Normanů. V roce 1147 ostrov znovu dobyli Normané a to až do roku 1199. V roce 1204 po dobytí Konstantinopole 4. křížovou výpravou Korfu připadlo Benátské republice. V roce 1258 bylo Korfu opětně v moci Normanů. V roce 1266 dobyl Karel z Anjou normanská území včetně Korfu a zde ihned zrušil úřad metropolity a zřídil římskokatolické biskupství, ale roku 1282 jeho nadvláda nad Korfu a Sicílií skončila a tak Korfu přešlo do područí Neapole. Ve 14. století měla Neapol problémy s hájením svých zájmů na ostrově. V roce 1380 ostrov dobyl Jacob de Baur z Navarry. V roce 1386 byli ostrované na vlastní žádost připojeni k Benátské republice.
Ostrov Korfu plnil opět obrannou funkci a stal se základnou při obchodních cestách. Ostrov si udržel autonomní statut. Prožíval velký kulturní, hospodářský i politický vliv Benátek, ale mělo to také jisté výhody. Korfu se stalo generálním zástupcem při hájení zájmů Benátské republiky v oblasti Středozemního moře. V roce 1453 dobyli Turci Konstantinopolis a tisíce lidí uprchli na Korfu a Krétu. Na ostrov se také dostaly ostatky sv. Spyridona a císařovny sv. Theodory. 11. 8. 1716 proběhla rozhodující bitva mezi Turky a Benátčany a jen s pomocí německého hraběte Johanna Matthiase von der Schulenburga ostrov dobyvatelům nepodlehl. Roku 1789 byly Benátky obsazeny Napoleonem, byla uzavřena mírová smlouva v Campo Formio a Korfu připadlo spolu s dalšími Jónskými ostrovy Francii. I když Francie vládla ostrovu Korfu jen dva roky, byly zde otevřeny první školy, tiskárna a knihovna. Zavedly se ale také vysoké daně a náklonnost k Francii postupně opadla.
4. 11. 1798 se sem dostávají turecká a ruská vojska a vzniká první novodobý řecký stát pod společným turecko-ruským protektorátem. Tento Sedmiostrovní stát patřil pod svrchovanost sultána, fakticky však pod protektorát cara Pavla I. V roce 1807 byla podepsána Tilsitská smlouva a ostrov byl spolu s ostatními Jónskými ostrovy postoupen opět Francii a to celkem na 7 let. V roce 1814 Vídeňský kongres přidělil ostrov na 50 let Anglii jako protektorát. Od 21. 5. 1864 bylo Korfu součástí Řecka, králem se stal 17letý Jiří I. Za 1. světové války byl roku 1916 ostrov obsazen vojsky Anglie, Francie a Itálie a až do konce války zde byla vojenská základna. Po porážce Srbského království se na Korfu uchýlila srbská vláda, parlament a zbytky armády. 20. července 1917 byla v zámečku Achillion podepsána deklarace o spojeném Království Chorvatů, Srbů a Slovinců. V roce 1923 se stal ostrov dějištěm prvního neúspěšného vojenského dobrodružství italského fašistického diktátora Mussoliniho. V letech 1946 – 1949 probíhala občanská válka, kdy proti sobě stáli zastánci monarchie a komunisté. Boje skončily porážkou komunistů. V roce 1952 Řecko vstoupilo do NATO. V roce 1975 byla v Řecku ustanovena republika. Již počátkem 20. století vzniklo na Korfu jedno z nejmodernějších turistických středisek, navštěvované evropskými monarchy a šlechtou.
